Co je koronavirus?

Koronaviry jsou skupinou virů pokrytých malými proteinovými hroty, které vypadají jako koruna – nebo latinsky „corona“. Známé jsou stovky koronavirů, z nichž sedm infikuje člověka a může způsobit onemocnění. Koronavirus SARS-CoV způsobuje onemocnění SARS, MERS-CoV způsobuje onemocnění MERS a SARS-CoV-2 způsobuje onemocnění COVID-19.

Ze sedmi lidských koronavirů způsobují čtyři nachlazení, mírné, vysoce nakažlivé infekce nosu a krku. Dva infikují plíce a způsobují mnohem závažnější onemocnění.

Sedmý, který způsobuje COVID-19, má vlastnosti každého z nich. Snadno se šíří, ale může vážně zasáhnout plíce. Virus může infikovat nového člověka, když mu kapénky vniknou do nosu nebo úst. Koronaviry se nejlépe přenášejí v uzavřených prostorách, kde jsou lidé blízko sebe. V těle se proteinové hroty viru zachytí na hostitelských buňkách a spojí se s nimi.

Chladné počasí chrání jejich jemný obal před vysycháním, což umožňuje viru přežít delší dobu mezi hostiteli, zatímco vystavení UV záření jej může poškodit. Tyto sezónní odchylky jsou důležitější pro již dříve známé viry. Ale protože ještě nikdo není imunní vůči novému viru, má tolik potenciálních hostitelů, že k šíření nepotřebuje ideální podmínky.

Koronaviry ukládají své geny na RNA. Všechny viry jsou buď RNA nebo DNA viry.

Ribonukleová kyselina (RNA) je nukleová kyselina tvořená vláknem ribonukleotidů, které obsahují cukr ribózu a nukleové báze adenin, guanin, cytosin a uracil. Je zodpovědná za přenos informace z úrovně nukleových kyselin do proteinů a u některých virů je dokonce samotnou nositelkou genetické informace.

RNA viry bývají menší, s méně geny, což znamená, že infikují mnoho hostitelů a rychle se v nich replikují. RNA viry obecně nemají mechanismus korektury, zatímco DNA viry ano. Takže když se virus RNA replikuje, je mnohem pravděpodobnější, že bude mít chyby zvané mutace.

Mutace koronavirů

Mnohé z těchto mutací jsou pro virus zbytečné nebo dokonce škodlivé. Některé však činí virus vhodnější pro určitá prostředí – jako je nový hostitelský druh.

K epidemiím často dochází, když virus přeskočí ze zvířat na člověka. To platí pro RNA viry, které způsobily epidemie Ebola, Zika, SARS a pandemii COVID-19.

Jakmile se virus u lidí objeví, stále mutuje – obvykle ne natolik, aby vytvořil nový virus, ale dost na to, aby vytvořil variace nebo kmeny původního viru.

Koronaviry mají několik klíčových rozdílů od většiny RNA virů. Jsou jedni z největších, což znamená, že mají nejvíce genů. To vytváří více příležitostí pro škodlivé mutace. Aby se tomuto riziku zabránilo, mají koronaviry jedinečnou vlastnost: enzym, který kontroluje chyby replikace a opravuje chyby. Díky tomu jsou koronaviry mnohem stabilnější, s nižší rychlostí mutací, než jiné RNA viry.

I když to může znít hrozivě, pomalá rychlost mutací je ve skutečnosti slibným znamením, pokud jde o jejich odzbrojení. Po infekci náš imunitní systém dokáže rozpoznat choroboplodné zárodky a rychleji je zničit pokud nás infikují znovu. Ale mutace mohou způsobit, že virus bude pro náš imunitní systém méně rozpoznatelný – a proto bude obtížnější se mu bránit. Mohou také snížit účinnost antivirových léků a vakcín, protože jsou velmi specificky přizpůsobeny viru.

Proto potřebujeme každý rok novou vakcínu proti chřipce – virus chřipky mutuje tak rychle, že se neustále objevují nové kmeny. Nižší rychlost mutací koronavirů znamená, že náš imunitní systém, léky a vakcíny je mohou po infekci rozpoznat déle, a proto nás lépe chránit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.